Příběh krále Václava IV.

Věznění na Vítkově Hrádku během převozu z Prahy do Rakouska z 5. na 6. července roku 1394.

Václav IV. se narodil 26. února 1361 v Norimberku. Byl synem českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho manželky Anny. Jeho postavení bylo mimořádné: ve věku patnácti let, ještě za života otce, byl zvolen římským králem (roku 1376). Českým králem se stal v sedmnácti letech (roku 1378),  a díky píli a schopnostem jeho otce Karla IV. byl Václav dědicem rozsáhlé lucemburské moci v celé střední Evropě. Nebyl jen českým panovníkem, byl hlavou římské říše, tedy velmi významnou osobností celoevropské politiky.

Jak jsme již řekli, Václavovým otcem byl všem známý Karel IV. (1316–1378), jeho matkou byla Karlova třetí manželka Anna Svídnická (1339–1362). Václav se narodil v Norimberku, když zde jeho otec zasedal na říšském sněmu kvůli vleklým sporům s Rudolfem IV. Habsburským. Václav byl druhým dítětem své matky a pátým dítětem svého otce, ale zatím jediným synem (jeho nevlastní starší bratr, taktéž Václav, zemřel jako kojenec). Lucemburkové byli jednou z nejmocnějších dynastií své doby. Po smrti Karla IV. však Václava čekaly těžké chvilky, neboť neměl otcovo charisma ani diplomatickou sílu.

Přiznejme si ale, že Václav IV. nastoupil na trůn v obtížném období – na světové úrovni se řešilo přetrvávající papežské schizma (dva soupeřící papežové), na české scéně docházelo k výraznému oslabení královské moci kvůli rostoucímu vlivu vysoké šlechty a ekonomickému napětí. Šlechta vystupovala stále intenzivněji proti králi, vyčítala mu, že se opírá o nižší šlechtu a měšťany, že obchází tradiční zemskou aristokracii, že se věnuje méně říšské politice a také, že zasahuje do majetkových a mocenských práv velkých rodů, což samozřejmě vedlo k silné nelibosti. Bohužel k uklidnění situace král sám moc nepřispíval - více než správě země a vladařským povinnostem se věnoval oblíbenému lovu a bujarým pitkám, pověstné byly i jeho nekontrolované výbuchy vzteku.

Tyto rozpory mezi panovníkem a šlechtou vyústily roku 1394 ve vznik tzv. Panské jednoty. Hlavními postavami byli Václavův bratranec Jošt Lucemburský (markrabě moravský), dále významný jihočeský velmož Jindřich III. z Rožmberka a také Ota z Bergova, politicky aktivní vysoký šlechtic s majetky ve středních a severních Čechách. Nešlo o revoluci lidu - šlo o mocenský konflikt uvnitř aristokracie. Cílem bylo omezit královu samostatnost, donutit ho ke změně politiky a samozřejmě upevnit postavení vysoké šlechty. Dne 8. května 1394 byl Václav IV. na Berounsku zajat. Skupina ozbrojených jezdců si na něj počkala, přednesli mu své výtky vůči jeho vládě, zajali jej jako politického rukojmího a Václav byl převezen do Prahy, kde byl uvězněn v Bílé věži Pražského hradu.

Od počátku června 1394 byl král postupně převážen na hrady kontrolované spojenci Panské jednoty. Historicky doložené lokality zahrnují Příběnice, Soběslav, Dívčí Kámen, na přelomu června a července 1394 doputoval na zámek Český Krumlov. Podle dochované regionální tradice strávil následně Václav IV. jednu noc z 5. na 6. července 1394 právě zde, na Vítkově Hrádku. Odtud byl následně transportován na rakouský hrad Wildberg (u Lince). Je na místě jasně říci, že Václav IV. nebyl mučen. Byl izolován, pečlivě střežen a postupně převážen, to ale nic neměnilo na faktu, že jako král byl politicky extrémně cenný. Jeho fyzické "poškození" by destabilizovalo zemi. 

O počtu stráží během tohoto zajetí nemáme dochované přesné údaje, ale vzhledem k Václavově významu lze předpokládat ozbrojený jezdecký doprovod, silnou hradní posádku a bezpochyby též dohled šlechtických přívrženců Panské jednoty. Po vyjednávání na Wildbergu – především díky aktivitě jeho nevlastního mladšího bratra Jana Zhořeleckého – byl Václav IV. propuštěn 30. července 1394. Musel však přistoupit na určité ústupky a královská autorita byla poněkud oslabena. 

Vítkův Hrádek se díky tomuto incidentu stal navždy významnou součástí jedné zásadní politické šachové partie. Zde byl držen panovník, jehož rozhodnutí ovlivňovala osud celé říše. Díky tomu, že Václav IV. byl tak významnou osobností, nebylo mu ublíženo, byl "jen" vězněn a pečlivě střežen. Obyčejný člověk by ale takové zacházení očekávat nemohl. 

Zdroje

Spěváček, J.: Václav IV. 1361–1419. 
Šmahel, F.: Lucemburská monarchie. 
Čornej, P.: Velké dějiny zemí Koruny české IV.  
Sommer, P. – Třeštík, D. – Žemlička, J.: Přemyslovci a Lucemburkové.
Kronikářské prameny 14.–15. století (Vavřinec z Březové aj.).